Milí spoluobčané, jak jsem v minulém čísle LZ slíbil, tak Vám přináším další ze svých zážitků po cestách Evropy. Tentokrát jsem dostal od svého dispečera zakázku, kdy jsem byl nakládat zásilku z ČKD Kutná Hora do Coventry ve Velké Británii.

    Bylo to dubnu 2005.
    Ráno jsem naložil a přes Rozvadov, Nürnberg, Aachen  jsem projel kolem Bruselu až na samý konec Belgie. Zde jsem potom v noci odbočil na Francii a konečně po 1304 km jsem nad ránem dorazil do přístavu v Calais. Zde jsem dostal zamluvený lodní lístek a spolu se svým Tranzitem jsem se nalodil. Když zaplatíte lístek, který stojí mimochodem i se zpáteční cestou asi 530 Euro, tak v tom máte lístek také do prostoru pro řidiče Trucků, kde se můžete umýt, vykoupat, provést výměnu peněz a také se najíst.
    Toto stravování je formou švédských stolů a záleží kterou společností se vezete, protože podle toho jsou také jídla. Když jedete francouzskou lodí, tak máte většinou zeleninová jídla, nebo ryby. Oproti anglické lodi, kde dostanete rovněž tak ryby, ale také hodně masa a ovoce.
    Dle mého názoru je to na anglické lodi lepší. Můžete se najíst jak chcete, nikdo Vás neotravuje s tím kolik si toho berete. V prostoru  je rovněž tak prostor na kouření, kávu, čaj nebo i pivo, když budete chtít. Cesta jedním směrem trvá kolem 1,5 hodiny, podle toho jaké je počasí.

    Již vícekrát se mi stalo, že jsem vyjel za krásného počasí, ale jak jsme se více blížili k Británii, tak se počasí kazilo a také jsem v silném vlnobití čekal až nás vpustí do přístavu Dover. Mnohokrát jsem viděl jak někteří řidiči vraceli rybám, vše co snědli . Také mi několikrát nebylo zrovna nejlépe, ale zatím jsem nikdy ryby nekrmil.
    Kdykoliv jedu do Velké Británie a vždy když vidím opravdu bílé skály Doveru tak si vždy vzpomenu na našeho prvního přemožitele kanálu La Manche Františka Venclovského a jeho slavnou větu: „Já su tak šťastnééé“.
    Když si představím, že v nejužším místě je to více jak 30 km plavání ve studené, špinavé vodě a mezi obrovskými loděmi tak jej obdivuji.
    V minulosti, když jsme ještě nebyli v EU, tak jsem po vylodění musel na celnici a zde jsem také čekal několik hodin než se vyřídily celní papíry a pak jsem mohl pokračovat. Nyní je to tak, že jedete rovnou z lodi na místo určení.

    Pro našince Evropana je to však zážitek ta jízda po levé straně vozovky. Vícekrát jsem se přistihl, když jsem dojel nějaké auto, a chtěl jsem jej předjet, že jsem se najednou začal tlačit na jeho levou stranu, ale to bych dopadl. Musíte vždy vystrčit celé auto do pravé strany a pak teprve začít předjíždět. Angličani jsou však velmi ukáznění řidiči. Když vidí cizince z kontinentu, tak uberou plyn a nechají vás předjíždět. Jediní, kdo takto nejedou jsou právě cizinci.  Musíte opravdu dávat velký pozor, ale asi tak po 50 km už Vám to nepřijde a jedete jako doma.

    Najel jsem na okruh kolem Londýna, který je mimochodem dlouhý 220 km, a pokračoval jsem směrem na sever do Coventry. Zde jsou další problémy v tom, že sice jsou ulice značené hned na začátku ulice, ale čísla na domech jsou velmi malá, tak musíte opravdu hledat.  Rovněž tak je Británie proslavená tím, že je zde mnoho „kulaťáků“ a na ně se musí najíždět vlevo, jinak dostanete hned ránu. Když jsem dorazil do Coventry na firmu  tak byl již večer. Přespal jsem v autě a ráno jsem vyslal dispečerovi zprávu, že jsem prázdný a že čekám na zpáteční nakládku. Jaké bylo mé překvapení, když mi kolem oběda oznámil, že mám  jet nakládat zpět k moři do města Littlehampton vedle Brightonu. Zde jsem naložil zásilku, která však nebyla určena do Prahy jak jsem předpokládal, ale do města SINTRA u Lisabonu v Portugalsku.

    Po domluvě s dispečerem a zaslání určité částky peněz na cestu jsem vyrazil zpět do Doveru na loď směr Francie. Bylo již dosti tma, když jsem vyjel směr Le Mans, kam jsem dojel kolem půlnoci.
    Zaparkoval jsem vozidlo na velkém parkovišti, snědl jsem ohřátou konzervu a šel jsem na procházku parkoviště. Najednou koukám a já jsem zaparkoval přímo u závodního okruhu, kde se jezdí slavná 24 hodin LE MANS. Je zde mnoho restaurací, tribuny pro 50.tisíc diváků,  možnost nakoupit i v noci mnoho závodních suvenýrů apod. atrakce.
    Ráno jsem však musel pokračovat a proto jsem zakrátko šel spát. Ráno bylo krásné počasí a tak mi cesta do španělského Bilbaa ubíhala celkem krásně. Projížděl jsem jak kopcovitou krajinou, tak také kolem krásných zámků u řek a v nádherných parcích. Bylo se opravdu na co dívat a protože jsem měl čas proti rozvrhu tak jsem si to opravdu užíval.
    Kolem 17.hodin jsem najednou vyjel na kopec a viděl jsem před sebou  dole slavné Bordeaux a nádherné vinice kolem města. Bylo jich tam opravdu mnoho a v každém městě, které jsem projížděl, tak jsem viděl malé společnosti, které pěstovaly  víno. Většinou byly označeny velkými sudy na víno a názvem společnosti. Když jsem se hodně přiblížil k Bordeaux, tak se mi otevřel nádherný výhled na Biskajský záliv a obrovské námořní lodě na něm.
    Město samotné je velké dle mého mínění jako naše Praha, ale má k tomu obrovský námořní přístav, který byl zcela zaplněný a to další lodě čekaly na možnost přistání.

    Dálnice mne zavedla do Pyrenejí a také do španělského města BILBAO ( v baskickém nářečí VIZKAYA).Zde jsem si musel dávat velký pozor na nápisy na cedulích, protože toto město je zároveň hlavním městem Baskicka a jejich řeč nemá se španělštinou pranic společného. Zde jsem kolem 20.00 hodin zaparkoval  na kraji města s tím, že zde přespím a potom ráno pojedu dále.
    Při procházce  městem (dělám vždy vycházky abych se jednak protáhl a také podíval, kde vůbec parkuji) jsem najednou narazil na plakát,že zrovna dneska hraje v Bilbau  slavný Real Madrid  zápas. Ihned jsem zastavil nějaké místního Baska a ptal jsem se jej kde je stadion. On šel zrovna  také na fotbal tak mne vzal s sebou. On měl permanentku, ale ukázal mi kde si mám koupit lístek  a já jsem se šel podívat na slavnou partu „ Galacticos“a „ Bílý balet“. Byl to pro mne milovníka fotbalu neskutečný zážitek. Seděl jsem v 15.řadě nad střídačkami v chumlu fandů Realu Madrid.
    Myslím, že jsem těch 45 euro nedal zbytečně.
    Beckham, Zidane, Raul ale i slavný Ronaldo. No, to bylo něco pro mé oči. Moji oblíbenci ve španělské lize  hráli pěkný fotbal a diváci se bavili. Jedinou radost jim zkazil právě Ronaldo, který ačkoliv nebyl téměř  celý zápas vidět, tak dal l0 minut a 2. minuty před koncem 2 branky a slavný Real Madrid vyhrál 0:2. Domácí diváci zatleskali a já jsem s dobrým dojmem z fotbalu odešel do svého“ miláčka“ si lehnout a připravit se na náročnou dlouhou cestu.

    Z Coventry jsem ujel  dalších 1685 km. Najel jsem slušný čas a tak jsem zastavil na odpočinek ve městě Salamanca kousek před portugalskými hranicemi. Projížděl jsem zejména hornatou částí Španělska ve velkém teple. Po cestě jsem viděl mohutné španělské hrady u každého města, které byly velmi zachovalé.
    Hrad v Salamance jsem si prohlédl také, ale již si nepamatuji jak se jmenoval. Rovněž jsem viděl po cestě ohromné katedrály. Španělé musejí být hodně zbožní, protože když jsem přijel do města, tak byla neděle ráno a lide šli na bohoslužby v zástupech. Večer po odpočinku jsem najel na portugalskou hranici a tam jsem skončil.

    Druhý den bylo 1.5. tedy oslava l. máje a tento svátek portugalci udržují, protože silnice byli prázdné, nikdo nepracoval, byl státní svátek. Dojel jsem do města výroby automobilů zn. Opel. Což bylo od Salamancy dalších 521 km. Vzhledem k tomu, že byl svátek tak jsem šel znovu na procházku.
    Jaké bylo mé překvapení, když jsem šel na pivo tak jsem zde potkal kamarády truckery z Liberce, kteří druhý den měli nakládat právě vozidla zn. Zafira, které se zde vyrábějí. Jak jsme se bavili, tak mi říkali, že jsme na kraji Evropy a že se mám jít podívat k moři. Ráno jsem opravdu vstal dříve a jel jsem asi 3 km směrem k moři a podle značek jsem najednou viděl  nejzápadnější cíp Evropy.
    Viděl jsem sloup na kterém byly cedule AMERICA a EVROPE. Když jsem se podíval na Atlantský oceán ve směru na Ameriku, tak jsem si představoval jak to asi musí být daleko. Nikdy v životě jsem si nepředstavoval že se mohu dostat z malé vesnice Lidice, kdesi ve středu Evropy, až tak daleko.

    Zpět domů jsem potom naložil  zboží zpět do Bilbaa, další zboží jsem naložil do Pamplony a přes Pyreneje jsem přejel do francouzského Toulouse, kde jsem opět odpočíval. Potom jsem naložil zboží do Lyonu a zde potom do Prahy. Domů jsem dojel až v neděli a byl jsem hrozně unavený, protože jsem vlastně za 9 dní ujel  celkem 7.341 km.S přestávkami to činí celkem průměr 815 km na den.

    “Řidič, ten těžký život má“ jak zpíval Ladislav Vodička v jeho známé písni, ale zato hodně vidí a může vyprávět.

V. Stach
 

psáno pro LZ  leden  2007  zde uveřejněno se souhlasem autora